HISTORIE
12. 10. 2007
6. březen 1902 Skupina fanoušků oficiálně založila „Madrid Foot Ball Club“. Ve vedení týmu figurovali: prezident - Juan Padrós Rubio, Viceprezident - Enrique Varela, Sekretář - Manuel Mendía, Pokladník - José de Gorostizaga. Ostatní členové - Antonio S. Neyra, Mario Giralt, Carlos Mertens. Původní klub (nelegalizovaný) začal fungovat už o dva roky dříve. Na jeho čele byl tehdy Juan Palacios . Dresy tohoto madridského klubu se skládaly z bílých trenýrek, bílých triček s fialovým pruhem a modrých štulpnů.
9. březen 1902 Madrid odehrál svůj první zápas mezi dvěmi tými, které patřili klubu. Na obou stranách nastoupili tito hráči: Modří: Meléndez, J. Padrós, Spottorno, Gorostizaga, Mendía, Páramo, Neyra, A. Giralt, F. Palacios, Martens a Rodero.
Červení: J. Giralt, Meléndez, Molera, Salvador, Valcárcel, Spottorno, Stampher, J. Palacios, Varela, Celada a Bueno. Skóre nebylo důležité, ale modří zvítězili v poměru 1:0. Zápas se odehrál na hřišti ležícím na Plaza de Toros. První prostory klubu byly v zadní místnosti obchodu „Al Capricho“, který byl vlastníctvím bratrů Padrósovců.
22. březen 1902 Denník „Heraldo del Sport“ publikoval návod, jak hrát dobrý fotbal. Jeho autorem byl Angličan Arthur Johnson, který se stal prvním trénerem madridského klubu.
15. duben 1902 Madridský klub dal na papír všechny svoje oficiální pravidla, které se chystal v budoucnosti dodržovat. Několik dní před tímto dnem šli zástupci vedení klubu za primátorem Madridu. Navrhli mu organizaci fotbalového turnaje, kterým by se oslavilo korunovaní krále Alfonsa XIII. Nakonec vznikl 1. ročník Královského poháru.
13. květen 1902 Mistrovství Španělska se začalo prvním veľkým derby mezi Barcelonou a Madridem. Katalánci s více legionáři v sestavě zvítězili 3:1. Madrid zvítězil aspoň v zápase „O cenu útěchy“ nad Espaňolem Barcelona a získal svou úplně první trofej s názvem Copa de la Gran Peňa.
8. duben 1903 Madrid prohrál ve finále druhého Mistrovství Španělska, tentokrát 2:3 s Athleticem Bilbao. Po zápase šel kapitán Madridu J. Giralt za kapitánem Athletica Astorquiom a navrhl mu odvetu, která se měla konat už na druhý den.
Leden 1904 Madridský klub se spojil s týmy Moderno, Amicale (za tento klub hráli i Francouzi) a Moncloa. Carlos Padrós se vzdal nejvyšší funkce v Madridské asociaci fotbalových klubů a od svého bratra Juana převzal vedení madridského týmu.
16. duben 1905 Madrid poprvé zvítězil ve španělském poháru. Po asistencii Pedra Paragesa střelil rozhodující gól Prast a tým z hlavního města zvítězil nad Athleticem Bilbao 1:0.
23. srpen 1905 Carlos Padrós připravil pro své hráče při příležitosti návštevy francouzského prezidenta Loubeta první mezinárodní zápas. Madrid se rozešel s pařížským týmem Gallia Sport nerozhodně 1:1.
10. duben 1906 Madrid zvítězil nad baskickým Athleticom Bilbao 4:1 a mohl se tešit z druhé trofeje v domácích pohárových mistrovstvích. Den předtím zvítězil Madrid 3:0 nad týmem Huelva Recreation Club.
30. březen 1907 Madridu se podařilo zvítězit ve španělském poháru i do třetice, klub z hlavního města tentokrát zdolal tým Vizcaya. Střelcem rozhodujícího gólu byl opět Prast . Do vitríny putoval první pohár, který byl určený pro mužstvo s třemi tituly v sérii.
13. duben 1908 Madrid získal už čtvrtý titul v poháru za sebou – tentokrát zvítězil 2:1 nad týmem Sporting de Vigo. Ještě v tom samém roku byl Adolfo Meléndez zvolený za nového prezidenta klubu. Carlos Padrós se stal doživotním čestným prezidentem.
31. srpen 1912 Madrid absolvoval svou premiéru na novém stadionu v části O´Donnell. Majitel pozemku Laureano García Comiso pronajímal svůj majetek klubu za 1000 peset měsíčně. Za klub začal v tomto období hrát mladý talentovaný útočník Santiago Bernabéu.
19. duben 1923 Otevřený byl další Stadion Realu – na Ciudad Linealis. V otvíracím zápase zvítězili domácí nad týmem Irún 2:0, kdy oba góly vstřelil José María Ubeda. Atletico Madrid si v tom samém čase stavělo nový stánek Metropolitano. Z Madridu se stalo nejfotbalovější město Španělska.
30. duben 1931 V tento den se odehrál poslední zápas ligové sezóny, ve které dominoval Real Madrid. Kádr tvořený hvězdami jako Ciriaco, Quincoces, Luis Regueiro, Hilario, Bestit, Olivarec či Ateca nepoznal během celého ročníku hořkost prohry.
5. duben 1941 Poslední zápas za madridský klub hrála jedna z legend – Jacinto Quincoces. Na svetě byl v tom čase jednoznačne nejlepším obráncem.
6. březen 1952 Real Madrid oslavuje své 50-té výročí. V rámci oslav se koná více akcí, jedním z nich je i medzinárodní turnaj. Jeho vítězem se stává nejsilnejší klub Jížní Ameriky s názvem Millionairos. Největší hvězda tohoto týmu Alfredo di Stefano okamžite upoutal madridské fanoušky.
12. březen 1961 Real Madrid opět oslavoval na svém stadioně Santiaga Bernabeu. Dosáhl totiž několika historických rekordů. Z 30 zápasů ligy zvítězil 24-krát a titul si zabezpečil s pětitýdenním předstihem. Nejlepším střelcem soutěže se stal Ferenc Puskás, který měl na svém kontě 27 přesných zásahů. Tímto titulem získal Real do svého vlastníctví tzv. Ligový pohár.
19. květen 1971 Zápas mezi Realem a Chelsea byl posledním pro Paca Genta, který ním uzavřel svou úspěchmi nabitou 18 let dlouhou kariéru.
27. květen 1981 Real Madrid po dlouhé dobe sahal na titul v poháru evropských mistrů. Ve finále však nestačil na silný anglický Liverpool. V parížském Parku princů se o jediný gól střetnutí postaral Kennedy.
14. duben 1991 Konal se napínavý souboj o nového prezidenta klubu. Ramón Mendoza v něm nakonec porazil Alfonsa Ussíu a mohl pokračovat ve výkoně svojí funkce. Na volbách bylo zajímavé to, že se jich zúčastnil rekordní počet fanoušků v historii španělského fotbalu. V ten samý den vyhrál Real nad Valencií 4:0.
14. prosinec 2001 Stadion Santiaga Bernabeu oslavuje po tom, co Luis Figo získal zlatý míč od prezidenta FIFA, určenou pro nejlepšího hráče roku. Na předávání byli přítomní legendární hráči a také držitelé ocenění jako například Di Stefano, Kopa, Suarez, Bobby Charlton či Eusébio. Luis Figo se stal třetím hráčem Realu, který byl takto poctěný. Před ním se to dvakrát podařilo Di Stefanovi a jednou Kopovi.
9. březen 1902 Madrid odehrál svůj první zápas mezi dvěmi tými, které patřili klubu. Na obou stranách nastoupili tito hráči: Modří: Meléndez, J. Padrós, Spottorno, Gorostizaga, Mendía, Páramo, Neyra, A. Giralt, F. Palacios, Martens a Rodero.
Červení: J. Giralt, Meléndez, Molera, Salvador, Valcárcel, Spottorno, Stampher, J. Palacios, Varela, Celada a Bueno. Skóre nebylo důležité, ale modří zvítězili v poměru 1:0. Zápas se odehrál na hřišti ležícím na Plaza de Toros. První prostory klubu byly v zadní místnosti obchodu „Al Capricho“, který byl vlastníctvím bratrů Padrósovců.
22. březen 1902 Denník „Heraldo del Sport“ publikoval návod, jak hrát dobrý fotbal. Jeho autorem byl Angličan Arthur Johnson, který se stal prvním trénerem madridského klubu.
15. duben 1902 Madridský klub dal na papír všechny svoje oficiální pravidla, které se chystal v budoucnosti dodržovat. Několik dní před tímto dnem šli zástupci vedení klubu za primátorem Madridu. Navrhli mu organizaci fotbalového turnaje, kterým by se oslavilo korunovaní krále Alfonsa XIII. Nakonec vznikl 1. ročník Královského poháru.
13. květen 1902 Mistrovství Španělska se začalo prvním veľkým derby mezi Barcelonou a Madridem. Katalánci s více legionáři v sestavě zvítězili 3:1. Madrid zvítězil aspoň v zápase „O cenu útěchy“ nad Espaňolem Barcelona a získal svou úplně první trofej s názvem Copa de la Gran Peňa.
8. duben 1903 Madrid prohrál ve finále druhého Mistrovství Španělska, tentokrát 2:3 s Athleticem Bilbao. Po zápase šel kapitán Madridu J. Giralt za kapitánem Athletica Astorquiom a navrhl mu odvetu, která se měla konat už na druhý den.
Leden 1904 Madridský klub se spojil s týmy Moderno, Amicale (za tento klub hráli i Francouzi) a Moncloa. Carlos Padrós se vzdal nejvyšší funkce v Madridské asociaci fotbalových klubů a od svého bratra Juana převzal vedení madridského týmu.
16. duben 1905 Madrid poprvé zvítězil ve španělském poháru. Po asistencii Pedra Paragesa střelil rozhodující gól Prast a tým z hlavního města zvítězil nad Athleticem Bilbao 1:0.
23. srpen 1905 Carlos Padrós připravil pro své hráče při příležitosti návštevy francouzského prezidenta Loubeta první mezinárodní zápas. Madrid se rozešel s pařížským týmem Gallia Sport nerozhodně 1:1.
10. duben 1906 Madrid zvítězil nad baskickým Athleticom Bilbao 4:1 a mohl se tešit z druhé trofeje v domácích pohárových mistrovstvích. Den předtím zvítězil Madrid 3:0 nad týmem Huelva Recreation Club.
30. březen 1907 Madridu se podařilo zvítězit ve španělském poháru i do třetice, klub z hlavního města tentokrát zdolal tým Vizcaya. Střelcem rozhodujícího gólu byl opět Prast . Do vitríny putoval první pohár, který byl určený pro mužstvo s třemi tituly v sérii.
13. duben 1908 Madrid získal už čtvrtý titul v poháru za sebou – tentokrát zvítězil 2:1 nad týmem Sporting de Vigo. Ještě v tom samém roku byl Adolfo Meléndez zvolený za nového prezidenta klubu. Carlos Padrós se stal doživotním čestným prezidentem.
1911 - 1920
31. srpen 1912 Madrid absolvoval svou premiéru na novém stadionu v části O´Donnell. Majitel pozemku Laureano García Comiso pronajímal svůj majetek klubu za 1000 peset měsíčně. Za klub začal v tomto období hrát mladý talentovaný útočník Santiago Bernabéu.
30. srpen 1916 Po několika letech slabých výkonů se Madrid konečne probojoval do finále domácí pohárového mistrovství. V zápase však podlehl Athleticu Bilbao 0:4! Těsne předtím Madrid zvítězil v regionálních mistrovstvích a získal první titul od roku 1913. Adolfo Meléndez se stal čestným prezidentem klubu.
15. květen 1917 Madridský tým získal další domácí pohárový titul – ve finále zdolal po vzrušujících finálových zápasech klub Arenas de Guecho. O úspěch se přičinili hráči jako Teus, Erice, Eulogio, Aranguren, Ricardo Alvarez, Antonio de Miguel, El Científico, Sansineca, bratia Petitovci, Castell, Bernabéu a Sotero Aranguren.
29. červen 1920 Tento den je najvýznamnejším v celé historii současného „Bílého baletu.“ Španělský král udělil madridskému klubu titul „královský“ (Real). Od této doby mluvíme o Realu Madrid.
13. prosinec 1920 První zahraniční zájezd hráčů Realu – naplánovaný byl výlet do Portugalska. Hráči se naučili bojové chorály fanoušků tamějších týmů Benficy a Porta. Krátce na to cestovali do Itálie, kde odehráli přátelské zápasy s Turínem, Livornem a Janovem a získali první mezinárodní zkušenosti.
1921 - 1930
19. duben 1923 Otevřený byl další Stadion Realu – na Ciudad Linealis. V otvíracím zápase zvítězili domácí nad týmem Irún 2:0, kdy oba góly vstřelil José María Ubeda. Atletico Madrid si v tom samém čase stavělo nový stánek Metropolitano. Z Madridu se stalo nejfotbalovější město Španělska.
17. květen 1924 Real začal hrát opět na novém stadionu – tento se nacházel ve tvrti Chamartín. Hlavním architektem byl José María Castell. Slavnostní výkop mezi Realem a anglickým mistrem Newcastlem měla Jeho královská výsost D. Gonzalo.
27. srpen 1926 Hráči Realu podnikli fotbalový výlet do Anglie, Dánska a Francie, kde se napříč prohrám velmi naučili. Po návratu domů si změnili dresy, protože chtěli opakovat anglickou módu, která kázala černé trenýrky a pruhované tričko. Hráči začali trénovat jakýsi prvotní ofsajd systém a zahrávání penalt. Barcelona nenacvičovala nic, ale napříč tomu byla v sezóne 1926/27 silnější – Real z mistrovské soutěže vypadl v semifinále.
9. červenec 1927 Pod vedením Santiaga Bernabeu se začal úspešný výlet okolo Ameriky. V 16 zápasech Real devěťkrát zvítězil, čtyřikrát prohrál a třikrát remizoval. V jeho prospěch povídalo i vysoké skóre 44:22. Nejdůležitější na této akci bylo to, že Real začal být obdivovaný na novém kontinentě.
6. listopad 1928 Do klubu přišli nový hráči – Cabo, Morera, López a Gaspar Rubio. Z posledně jménovaného se stal madridský hrdina.
10. únor 1929 Ve Španělsku spustili první ročník domácí ligy. Dosud se o titul hrálo jen jednoduchým turnajovým systémem - stále šlo v podstatě o jakýsi pohár. Hned v úvodním zápase ligy vyhrál Real nad Barcelonou 5:0 a stal se prvním lídrem soutěže. Byl to dobrý začátek, po kterém následovalo ještě velmi mnoho úspěchů.
1. listopad 1930 Do týmu Real Madrid přestoupil za 150 000 peset Ricardo Zamora. Na tu dobu to byli obrovské peníze. Zamora byl velmi slavný a svojim příchodem dostal do světového podědomí i španělský královský klub.
1931 - 1940
30. duben 1931 V tento den se odehrál poslední zápas ligové sezóny, ve které dominoval Real Madrid. Kádr tvořený hvězdami jako Ciriaco, Quincoces, Luis Regueiro, Hilario, Bestit, Olivarec či Ateca nepoznal během celého ročníku hořkost prohry.
6. květen 1933 Real Madrid se stal vítězem domácího poháru po dlouhých sedmnásti letech. Ve finále vyhrál po gólech Hilaria a Lazcana 2:1 nad rivalem z Valencie.
28. duben 1935 Real Madrid skončil na druhém místě. Útočník Saňudo se stal třetím nejlepším střelcem ligy, kdy vstřelil 17 gólů. Zajímavé je, že Saňudo skóroval jen v pěti zápasech! Čtyřikrát dal čtyři góly, jednou jeden! Neuvěřitelné...
18. červen 1936 Real Madrid získal španělský pohár po vítězství nad FC Barcelona. O vítězství 2:1 se výraznou mírou pričinil brankář Madridu, který v závěru vytáhl zázračný zákrok a zlikvidoval velmi dobře umiěstnou střelu hráče Barcelony Escolá.
19. duben 1939 Po občanské válce se Pedro Parages rozhodl, že klub přebuduje. Válka zničila stadion a přeměnila ho na věznici. Zároveň z klubu vyplašila jak hráče tak i vedení. Real musel začínat úplně od začátku – této náročné úlohy se ujal právě Parages.
1941 - 1950
5. duben 1941 Poslední zápas za madridský klub hrála jedna z legend – Jacinto Quincoces. Na svetě byl v tom čase jednoznačne nejlepším obráncem.
13. červen 1943 Jeden z nejdůležitějších dní klubu. Po pohárovem vítězství 3:0 nad FC Barcelona se uskutečnil další zápas odvěkých rivalů a Real v něm zvítězil 11:1! Madridští fanoušci na tento den nikdy nezapomenou.
15. listopad 1943 Tento den byl z pohledu historie Realu extrémně důležitým. Za prezidenta byl zvolený Santiago Bernabeu, který se přičinil o nejlepší etapu v historii Bílého baletu.
22. červen 1944 První veľký projekt Santiaga Bernabeu začal nabírat reálné barvy. Real Madrid si koupil pozemek, na kterém plánoval postavit nový stadion.
27. srpen 1944 Pozemek v části Chamartín byl schválený a práce mohli začít. Výstavbu největšího sportovního chrámu Španělska začal sám Santiago Bernabeu.
5. červen 1945 Po rezignaci trénera Encinasa se práce kormidelníka Realu Madrid ujal reprezentační tréner a bývalý vynikajícíi obránce Jacinto Quincoces.
9. červen 1946 Po deseti letech Real konečne získal domácí pohár. Nad favorizovanou Valencií se mu podařilo zvítězit v poměru 3:1.
20. červen 1946 Quincoces naplnil svou velkou ambici. Do klubu přivedl Luisa Molownyho, který měl dorazit okamžitě jako si splní své vojenské povinnosti.
25. prosinec 1946 Real Madrid předvedl nezapomenutelný výkon na půdě argentinského týmu San Lorenzo. Domácí byli v tom čase velmi slavní a před zápasem si i patřične věřili. Nakonec však inkasovali čtyři góly.
9. červen 1947 Do Madridu začínají přicházet silní hráči – Narro, Muňoz, Pahiňo, Gabriel Alonso a Macala. Silný kádr hned získává svou první trofej ročníku pod názvem „ Pohár Evy Duarte Perónové “ – byl to pohár podporovaný ženou bývalého argentinského prezidenta.
14. prosinec 1947 Otveření stadionu Santiaga Bernabeu je největší sportovní událostí ve Španělsku. FIFA označila stadion jako vůbec nejlepší v Evropě. Střelcem prvního gólu v tomto stánku se stal Barinaga. V otevíracím zápase zvítězil Real nad Belenenses v poměru 3:1.
27. leden 1948 Trenérem Realu Madrid se stal pan Keeping, bývalý hráč Southamptonu a Fulhamu. V týmu způsobil malou revoluci a upoutal hlavně svou inovovanou fotbalovou taktikou.
27. květen 1948 Členové klubu souhlasili s tím, že Santiago Bernabeu se stane čestným prezidentem klubu. Jako důvod uvedli: „Jeho skvělou práci a nepřetržité úsilí o pozvednutí klubu Real Madrid.“
1. listopad 1950 Vznikl informační časopis Realu Madrid. Jeho úlohou bylo informovat všech fanoušky klubu, kteří měli zájem vědět, co se právě v týmu děje. Na jeho obálce byl rukou napsaný odkaz Santiaga Bernabeua: „Madridskému časopisu přeji hodně úspěchů. Časopis nakonec fungoval 40 let, potom svou úlohu přenechal Magazínu Realu Madrid, který je jakýmsi spojením mezi klubem a jeho fanoušky až do dnešních dní.
1951 - 1960
6. březen 1952 Real Madrid oslavuje své 50-té výročí. V rámci oslav se koná více akcí, jedním z nich je i medzinárodní turnaj. Jeho vítězem se stává nejsilnejší klub Jížní Ameriky s názvem Millionairos. Největší hvězda tohoto týmu Alfredo di Stefano okamžite upoutal madridské fanoušky.
15. květen 1952 Králem střelců španělské ligy se stal hráč Realu Pahiňo, který skóroval 20-krát. Jen o jeden přesný zásah méně měl na svém kontě Ladislav Kubala
28. červen 1952 Real Madrid odstartoval další tour okolo Jížní Ameriky. Po dvou vítězstvích v Kolumbii se ve Venezuele zúčastnil kvalitně obsazeného turnaje. Napříč silným soupeřům v něm nakonec i zvítězil.
27. prosinec 1953 Za tým Realu začal hrát Alfredo di Stefano, který byl podle více odborníků nejlepším hráčem historie fotbalu.
18. duben 1954 Real se stal mistrem Španělska. Alfredo di Stefano získal okamžitě ve svojí první sezóně v Madridě korunu pro nejlepšího střelce. Síť soupeřových brankářů rozvlnil 29-krát.
4. leden 1955 Po rozhodnutí vedení klubu se název stadionu Realu zmenil z Chamartín na Santiago Bernabeu.
1. červenec 1955 Santiago Bernabeu dosadil do vedení klubu dvě klíčové osobnosti. Manažerem se stal Antonio Calderón a viceprezidentem se stal Raimundo Saporta. Jeho obrovské vědomosti a zkušenosti byly klíčové v dalším vývoji Realu Madrid.
8. listopad 1955 Real Madrid se poprvé zúčastnil evropského poháru. Tato soutěž se rozběhla hlavně díky neustálým nátlakům Santiaga Bernabeua.
13. červen 1956 Real Madrid se stal vítězem prvního evropského poháru. Ve finále zvítězil 4:3 nad mužstvem francouzského Stade Rennes, kterého dres oblékali i hvézdy tehdejšího období jako Kopa, Fontaine, Piantoni či Vincent.
11. duben 1957 V mimořádně důležitém zápase historie madridského fotbalu zažil stadion Santiaga Bernabeu obrovský nával lidí. Na porážku slavného Manchestru United se přišlo podívat 100 000 fanoušků.
25. duben 1957 Kapitán Manchestru United Byrne povídal: „Dnes večer bude na Old Trafforde peklo. Neexistuje žádná síla, která by zabránila vyřazení Realu Madrid!“ O pár hodin později však bylo všechno jinak a Manchester byl po góle Koopanda Riala umlčený. Real si vydláždil cestu do druhého finále PEM v řadě. Semifinále s Manchestrem vešlo do historie jako jedno z nejkvalitnejších a nejnapínavějších vůbec.
30. květen 1957 Stadion Santiaga Bernabeu je opět ve varu. Hráči Realu Madrid obhájili triumf v poháru evropských mistrů, kdy ve finále zdolali Fiorentinu, kdy po zápase zdvihl Miguel Muňozraises nad hlavu cennou trofej, nejednomu fanouškovi se na tváři objevili slzy štěstí. Real Madrid byl jasným králem Evropy!
28. květen 1958 Třetí finále evropského poháru se konalo v Bruselu a soupeřem Realu byl Milán, který si kvalitním výkonem vynutil prodloužení. Nakonec se však po gólech Di Stefana, Riala a Genta tešil z vítězství 3:2 Bílý balet. 
11. srpen 1958 Po náročných námluvách přišel do týmu Ferenc Puskás. Po ukončení kariéry Miguela Muňoza přišlo toto posilnění týmu velmi vhod. Maďarský reprezentant byl v tom období doslova megahvězdou.
3. červen 1959 Vitrínu Realu Madrid doplnila čtvrtá trofej za zisk evropského poháru. Finálovým soupeřem španělského klubu byl francouzský Stade Rennes. O vítězství 2:0 se góly přičinili Di Stefano a Mateos.
15. květen 1960 V Madridě zavládlo fotbalové šílenství. Real totiž dominoval i v pátém finále evropského poháru! Tentokrát doslova rozprášil německý Eintracht Frankfurt 7:3! Toto finále je označované jako jedno z nejlepších v historii soutěže.
9. listopad 1960 Po pěti vítězstvích v PEM přišlo nešťastné vyřazení. Nad síly Realu byla Barcelona, které vítězství se však označuje za víc jako kontroverzní. V odvetném zápase totiž anglický rozhodčí Leafe neuznal čtyři góly Realu a navíc neodpískal čistou jedenáctku ve prospěch bílých.
12. březen 1961 Real Madrid opět oslavoval na svém stadioně Santiaga Bernabeu. Dosáhl totiž několika historických rekordů. Z 30 zápasů ligy zvítězil 24-krát a titul si zabezpečil s pětitýdenním předstihem. Nejlepším střelcem soutěže se stal Ferenc Puskás, který měl na svém kontě 27 přesných zásahů. Tímto titulem získal Real do svého vlastníctví tzv. Ligový pohár.
2. květen 1962 Jaké zklamání! Real podlehl ve finále evropského poháru portugalské Benfice, kdy stáli na straně soupeře všichni svatí. Madridští hráči museli urazit fotbalovou štěstěnu, protože během celých 90 minut měli velkou smůlu. Prohráli 3:5 kdy všechny góly vstřelil Puskás. Vedli 2:0 i 3:2, ale ani to nestačilo. Poslední dva góly střetnutí střelil v 65. a 68. minutě legendární Eusébio.
26. říjen 1962 Real vypadl už v prvním souboji evropského poháru. Nejprve doma remizoval s Anderlechtom 3:3, aby na půdě belgického šampióna prohrál 0:1! Neuvěřitelné – Real skončil v prvním kole!
13. květen 1963 Real zvítězil ve finále domácího poháru 2:1 nad Sevillou.
18. květen 1963 Otevřený byl veľký sportovní komplex (Ciudad Deportiva), který měl hráče Bílého baletu pripravit na podávání mimořádně kvalitních výkonů. Real se začal víc věnovat mládeži.
10. srpen 1963 Protivládní organizace F.A.L.N. ve Venezuele unesla Alfreda di Stefana. Tímto krokem chtěla na seba upoutat pozornost. Zpráva se dostala ke každému člověku na svetě. Di Stefano byl nakonec propuštěn. Byl vystrašený a v šoku – jinak se mu naštěstí nic nestalo.
18. duben 1965 Madrid zvítězil v domácí lize pětkrát v řadě. Do týmu během sezóny přišli hráči (hipíci) jako Grosso, Pirri, Sanchís, De Felipe či Morollón...
11. květen 1966 Hipíci ovládli Evropu. Nádherný tým, který byl směsí mladých a zkušených hráčů zvítězil ve finále PEM nad Partizánem Bělehrad a Realu vrátil ztracenou slávu. Na chvíli se v Evropě povídalo jen o Beatles a Reale Madrid.
7. červen 1967 Madridský klub, fanoušci i všichni fotbaloví nadšenci se střetli, aby uctili velkou osobnost světového fotbalu – Alfreda di Stefana, který se rozhodl ukončit kariéru. Jeho jméno zůstane s Realem spojený navždy. Poslední tři roky (1964-67) však di Stefano odehrál v Espaňolu Barcelona.
19. květen 1971 Zápas mezi Realem a Chelsea byl posledním pro Paca Genta, který ním uzavřel svou úspěchmi nabitou 18 let dlouhou kariéru.
14. prosinec 1972 V Madridu se konaly oslavy 25. výročí otevření stadionu Santiaga Bernabeu. Oceněný byl Paco Gento, přezdívaný „Silný severný vítr.“ S nejrychlejším křídelníkem na svetě si přišlo v zápase zahrát množství světových fotbalových hvězd.
24. červen 1974 Real Madrid v domácím poháru jasne porazil Barcelonu, nad kterou zvítězil 4:0. A to byli před zápasem favoritmi Katalánci. Na trenérské lavičce Realu došlo ke změně – odcházejícího Miguela Muňoze nahradil Luis Molowny. Muňoz poskytoval královskému klubu své služby 25 let bez přerušení!
3. listopad 1975 Další veľká hvězda španělského fotbalu zanechala svou kariéru – Amancio Amaro přezdívaný „Kouzelník“. V rozlučkovém zápase hraném na Amarovu počest vyhrál Real nad Peňarolom 2:0. Amansio Amaro byl často označovaný jako 3G – grande, geniální a navíc byl z Galície.
17. březen 1977 Uskutečnila se oslava na připomenutí si 75. výročí založení Realu Madrid. V celém španělském hlavním městě vypukly mohutné oslavy.
29. duben 1978 Real Madrid koupil nemeckého hráče Ulricha Stielikeho, o pár dní dříve i hráče Juanita. Byli to dva odlišní hráči, s úplně odlišnou koncepcí fotbalu. A možná i proto se stali obrovskými idolmi fanoušků Realu.
2. červen 1978 Černý den světového fotbalu – zemřel Santiago Bernabeu, který byl posledních 35 let prezidentem Realu Madrid. Během celého svého živeta působil v absolutní blízkosti klubu. S Bernabeuem odešel i pořádný kus historie královského madridského klubu.
31. listopad 1978 Prezidentem klubu se stal Luis de Carlos.
31. srpen 1979 Uskutečnil se první ročník turnaje o Pohár Santiaga Bernabeu, na kterém se zúčastnili čtyři nejlepší týmy fotbalové Evropy – Real Madrid, Ajax Amsterdam, Bayern Mnichov a AC Milán!
4. červen 1980 Ve finále Královského poháru na stadioně Santiaga Bernabeu se střetli Real Madrid a Castilla (jakýsi Real Madrid „B“). Byl to v podstatě zápas rodičů proti svojim dětem – starší generce zvítězila 6:1. O skóre však v tomto případě vůbec nešlo – podstatné je to, že fanoušci si do svého repertoáru zařadili nový pokřik – „Castilla, Real Madrid!“
27. květen 1981 Real Madrid po dlouhé dobe sahal na titul v poháru evropských mistrů. Ve finále však nestačil na silný anglický Liverpool. V parížském Parku princů se o jediný gól střetnutí postaral Kennedy.
11. únor 1982 Real Madrid zakoupil nové světelné tabule schopné promítat videosekvence. Stal se tak prvním klubem na svetě, který vlastnil něco podobného. Tato novinka byla uvedená v rámci posledních příprav na mistrovství světa ve fotbale.
4. prosinec 1983 Alfredo di Stefano, který se vrátil do klubu, začal využívat hráčů z týmu Castilla. Jako prví z této „mládežnické líhně“ začali hrát Martin Vazquez a Sanchíz , druhý jmenovaný vstřelil v prvním zápase proti Murcii okamžitě vítězný gól.
14. únor 1984 Za první tým Realu začal hrát Emilio Butragueňo , který byl nejlepším střelcem druhé ligy a najmladší hráč, kterému se kdy podařilo získat titul „nejlepší“ v této soutěži. Jeho debut byl příznačný – v druhém poločase vstřelil dva góly a svému týmu pomohl k vítězství. Zrodila se nová legenda.
17. červenec 1984 Den prezentace nové kampaně. Amancio pokračoval v práci, kterou začal Alfredo di Stefano a do prvního týmu vytáhl Michela. Začala se nová, úspešná perioda fungovaní Realu.
24. květen 1985 Přišel čas na změny v klubu – novým prezidentem se stal Ramón Mendoza. Odstartoval produktivní fázi Realu Madrid, ve které mělo přijít k více významným transformacím.
30. květen 1985 Real Madrid zavŕšil sezónu plnou kvalitních fotbalových výkonů. Po pěti letech bez vítězství v domácí ligové soutěži Bílý balet dominoval aspoň v poháru UEFA. Jeho finálovým soupeřem byl v dnech 8. a 22. května maďarský Videoton, který nejprve doma prohrál 0:3, aby vzápětí zvítězil na stadioně Santiaga Bernabeu 1:0! K veteránům v mužstvu Gallegovi, Juanitovi, Valdanovi a Santillanovi se vhodně přidali Hugo Sanchez, Gordilla či Maceda, kteří spolu s mladíky táhli mužstvo dopředu. V Madridu se vybudoval jeden z nejlepších týmů klubové historie. Zajímavým oslavovaním streleného gólu poutal diváky saltami a různými přemety...
6. květena 1986 Hráči Realu se těší z poháru UEFA! Nejprve 30. dubna zvítězili doma nad 1. FC Kolín 5:1, aby následně prohráli na hřišti soupeře 0:2. Trofej putuje do Španělska.
30. květen 1986 Real získal po pauze další ligový titul. Domácí soutěž byla nejdelší v historii, protože končila souboji play off. Vedení ligy usoudilo, že je potřebná jakási změna, jakési oživení – proto přistoupilo k vzpomínanému formátu. Výsledkem byl titul pro Real Madrid. Už o rok se soutěž vrátila ke svému původnímu formátu – a trofej za zisk titulu putovala opět do vitríny Realu.
18. duben 1988 Evropská sláva Realu stále nebyla uskutečněna. Po vyřazení silných týmů jako Neapol, Porto či Bayern – klub z hlavního města Španělska nestačil v semifinále PEM na PSV Eindhoven , který v celé soutěži nakonec dominoval. Realu chybělo potřebné štěstí, jinak měl veľké šance na celkový úspech.
30. květen 1990 Závěr další skvělé sezóny pro Real. Real získal v lize pátý titul v řadě a zaznamenal těžko překonatelný rekord – 107 gólů v 38 zápasoch!
14. duben 1991 Konal se napínavý souboj o nového prezidenta klubu. Ramón Mendoza v něm nakonec porazil Alfonsa Ussíu a mohl pokračovat ve výkoně svojí funkce. Na volbách bylo zajímavé to, že se jich zúčastnil rekordní počet fanoušků v historii španělského fotbalu. V ten samý den vyhrál Real nad Valencií 4:0.
6. březen 1992 Real Madrid má 90 let. Už dávno pryč jsou ty časy, kdy skupinka fotbalových nadšenců založila jednoduchý klub. 90 let existencie, to je 32 850 dní, v kterých jednoznačne dominovali dny štěstí a úspěchů.
2. duben 1992 Celý světový fotbal, ale hlavně Real Madrid a jeho fanoušci smutnili nad úmrtím bývalého skvělého hráče Juana Gomeza (Juanita), který zahynul při nehodě. Právě se vracel z Meridy, aby si stihl podívat zápas Real Madrid – Turín, který se konal na stadioně Santiaga Bernabeu.
26. červen 1993 Real Madrid získal svůj 17. titul v španělském poháru. Ve finále zdolal Zaragozu 2:0. O góly se postarali Emilio Butragueňo a Mikel Lasa.
Léto 1993 Do Realu Madrid přestoupil slovenský hvězdný útočník Peter Dubovský , který byl už dvojnásobným nejlepším střelcem naší ligy. Jeho klub Slovan Bratislava zinkasoval za přestup 2,5 milióna libier. Peter vytrval v Realu do roku 1995, potom přestoupil do Ovieda.
24. července 2000 tragicky zahynul po pádu ze skály na dovolené v Thajsku.
16. prosinec 1993 Na barcelonském Nou Campu se uskutečnil odvetný zápas španělského superpoháru. Real Madrid v něm uhrál cennou remízu, která mu stačila. O dva týdny dříve (2. prosinec) totiž před domácími diváky zvítězil 3:1!
7. květen 1994 Práce na zvýšení kapacity stadionu Santiaga Bernabeu finišovali, otevřené byly nové místa na sezení a výše umístěné tribuny. Na otvírací zápas mezi Realom Madrid a Barcelonou se přišlo podívat 110 000 lidí. Duel nakonec dopadl ve prospěch hostí, kterým se podařilo zvítězit 1:0.
27. květen 1994 Real Madrid se stal vítězem Iberského poháru, kdy byl ve finále nad sily týmu Boca Juniors. První zápas Real vyhrál doma 3:1, na hřišti soupeře v Buenos Aires potom prohrál 1:2.
1. červenec 1994 První tým Realu Madrid převzal pod svou taktovku Jorge Valdano. Tréner přišel s nadějí, že Realu vrátí všechny ligové tituly, které mu „ukradl“ jako tréner Tenerife. Společně s trenérem přišli do týmu i hráči jako například Fernando Redondo, Michael Laudrup, José Emílio Amavisca, Quique Flores či Santiago Caňizares.
8. leden 1995 Uskutečnil se vzrušujúci zápas, mnohými označovaný i jako duel století. Real Madrid pod vedením Jorgeho Valdana v něm deklasoval FC Barcelonu vedenou Johanem Cruyffem 5:0! O tři z pěti přesných zásahů se postaral Ivan Zamorano.
19. únor 1995 Ramón Mendoza se stal opět prezidentem Realu Madrid. Volby byly mimořádně vzrušující a těsné – po konečném sčítaní hlasů měl Mendóza na svém kontě o 698 hlasovacích lístků víc jako Florentino Perez. Třetím nejúspešnejším kandidátem se stal Santiago Gomez Pintado.
28. březen 1995 V Madridě se na střetnutí Asociace evropských mistrovských klubů střetli nejvyšší představitelé portugalského klubu Benfica Lisabon – Manuel Dalmaciu, italského Juventusu Turín – Roberto Bettega, AC Milána – Adriano Galiani a španělského Realu Madrid – Ramón Mendoza. Z tohoto seskupení nejprve vzniklo známe G-14.
18. červen 1995 Na stadioně Santiaga Bernabeu se oslavoval v pořadí už 26-tý ligový titul pro Real. Prezident španělské fotbalové federace Angel María Villar odevzdal pohár do ruky kapitána Manuela Sanchisa.
20. listopad 1995 Po rezignaci Ramóna Mendozu je na místo prezidenta dosazený Lorenzo Sanz.
1. červenec 1996 Italský tréner Fabio Capello přichází do Madridu, aby převzal tým. Vedení mu chce pomoct a kupuje hvězdných hráčů jako například Clarence Seedorf, Davor Šuker, Mijatovič a Roberto Carlos.
2. únor 1997 Umírá veľká osobnost historie Realu Madrid Raimundo Saporta. Byl jedním z hlavných představitelů klubu v 50-tých letech a jeho čestným prezidentem.
1. červen 1997 Real Madrid odehrál v lize zápas s pořadovým číslem 2000. Byl to zároveň tisíci zápas před domácím publikem. Jeho soupeřem byla Extremadura, která odešla s výpraskom 5:0!
14. červen 1997 Real Madrid se opět stává mistrem Španělska a svou sbírku rozširuje už na neuvěřitelných 27 titulů. Šampionát 1996/97 byl díky množství kvalitních hráčů nazývaný i „Ligou hvězd“. K nejcennější trofeji dovedl královský tým tréner Fabio Capello.
23. srpen 1997 V pamětném zápase Real porazil FC Barcelonu a získal svůj pátý superpohár. Na stadioně Santiaga Bernabeu zvítězili domácí 4:1 a smazali tak nepříznivé jednogólové manko z prvního vzájemného zápasu.
14. prosinec 1997 Začali se oslavy 50-ho výročí postavení stadionu Santiaga Bernabeu. Při této příležitosti se otevřela pamětní síň s zajímavými artefakty.
12. leden 1998 Real Madrid byl Mezinárodní fotbalovou federací (FIFA) označený jako nejlepší klub historie fotbalu. Alfredo di Stefano a Ferenc Puskás byli zvoleni mezi nejlepších deset hráčů historie. Di Stefanovi patřilo v rebríčku dokonce první místo!
20. květen 1998 Real Madrid získal svůj sedmý nejcennější titul – tentokrát už v soutěži zvané Liga mistrů. Ve finálovém zápase hraném v amsterdamské Aréně zvítězili bílí nad Juventusem Turín 1:0. Šťastným střelcem byl Mijatovič.
1. prosinec 1998 Real Madrid získává svůj druhý Interkontinentální pohár! V Tokiu poráží Vasco de Gama 2:1. Střelci gólů byli po chybě brazílského brankáře Nazu – Roberto Carlos a Raúl Gonzáles .
24. květen 2000 Madridský veľkoklub získává svůj osmý titul v lize mistrů. V pařížském finále hraném na stadioně Saint Denis si Bílý balet lehko poradil s výbornou Valencií a z hřiště ji vyprovodil s výsledkem 3:0. Toto finále se do historie zapsalo jako vůbec první, které se hrálo mezi zástupci jednoho státu.
16. červen 2000 Za prezidenta Realu Madrid je zvolený Florentino Perez , který fanoušky upoutal svými veľkými cíly.
5. listopad 2000 Alfredovi Di Stefanovi je udělen titul čestného prezidenta Realu Madrid.
23. prosinec 2000 FIFA udělila Realu Madrid titul „nejlepší futbalový klub 20. století.“ Titul z ruky prezidenta FIFA Josepha Blattera převzal Florentino Perez společně s Alfredem Di Stefanem.
14. prosinec 2001 Stadion Santiaga Bernabeu oslavuje po tom, co Luis Figo získal zlatý míč od prezidenta FIFA, určenou pro nejlepšího hráče roku. Na předávání byli přítomní legendární hráči a také držitelé ocenění jako například Di Stefano, Kopa, Suarez, Bobby Charlton či Eusébio. Luis Figo se stal třetím hráčem Realu, který byl takto poctěný. Před ním se to dvakrát podařilo Di Stefanovi a jednou Kopovi.
6. březen 2002 Real Madrid oslavuje sto let. Od tohoto dne pamětníci vzpomínají na všechno pěkné, co se svojim oblíbeným klubem zažili, jaké příjemné dny mají za sebou. V tento den se koná důležitý pohárový zápas Realu s La Coruňou, který se však nekončí podle předpokladů a domácí prohrávají 1:2! Nuž, oslavy byli mírně narušené...
15. květen 2002 Real je opět nejlepším týmem v Evropě! Po gólech Raúla a Zidana vyhrává ve finále Ligy mistrů 2:1 nad německým Bayerem Leverkusen. Je to už podruhé v historii, co glasgowský Hampden Park korunuje Bílý balet za víťazov Ligy mistrů. Skotská aréna se pro Real stává posvátnou. Cesta do finále nebyla lehká, ale ani Bayern Mníchov a ani FC Barcelona nebyli dostatečně silní na to, aby královský klub zastavili. Bayer hrál ve finále excelentně, ale v závěru napříč mohutného tlaku neskóroval – oslavovala tak hvězda Španělů – Zinedine Zidane, který střelil volejem překrásný vítězný gól!
30. srpen 2002 Real získává poslední významnou trofej, která mu ještě chyběla – v monackém finále evropského superpoháru vyhrává nad Feyenoordem Rotterdam. Na 1:0 i 2:0 dával Roberto Carlos, následně z přímého kopu znížil Van Hooijdonk . Poslední slovo měl však opět Real a Guti stanovil na konečných 3:1. Real vyhrál zaslouženě, předváděl nádherný okulahodící fotbal.
31. srpen 2002 Do Madridu přichází Ronaldo! Po podpisech s Figem (2000) a Zidanem (2001) je Ronaldo třetí megahvězdou v kádru Realu, o kterou se postaral prezident Florentino Perez. Nejlepší střelec mistrovství světa 2002 měl pomoct zvýšiť útočnou sílu Realu.
6. srpen 2002 Ronaldo absolvuje svůj debut v drese Realu. V 63. minutě nastupuje do zápasu s Alavésem a už za minutu skóruje! Druhý gól přidal o dalších 14 minut a přispěl tak k jasnému vítězství svého týmu v poměru 5:2.
3. prosinec 2002 Bílý balet je nejlepší na svetě! Real Madrid získává třetí titul v Interkontinentálním poháru . Po porážkách Peňarolu v roku 1960 a Vasca da Gama v roku 1998 Španělé poslali do smutku i paraguajský tým Olimpia de Asunción. O góly se při vítězství 2:0 postarali Ronaldo a Guti. Real teda v roku oslav sto let vyhrál téměř všechno na co sáhl!
22. červen 2003 Real zvítězil v domácí ligové soutěži už 29-krát! O trofeji nebylo rozhodnuté do poslednej chvíle. Madridští hráči potřebovali v posledním kole zvítězit, co se jim nakonec i podařilo a Athletic Bilbao zdolali 3:1. Druhý aspirant na titul Real Sociedad San Sebastian zvítězil nad Atleticem Madrid 3:2, ale nestačilo to. Nejlepším střelcem ligy se stal Ronaldo s 23 góly – a to začal hrát až v srpnu! 16 přesných zásahů Raúla Gonzálesa též nemohlo zůstat nepovšimnutých.
1. červenec 2003 Z Realu Madrid definitivně odchází dlouhoroční opora Fernando Hierro, který do týmu přestoupil ještě v roku 1989 z Valladolidu. Rozhodl se, že v kariéře bude pokračovat v katarském klubu Al Rayyan. V júli 2004 potom přestoupil do anglického byltonu Wanderers.
2. červenec 2003 Do kádru Realu Madrid přibyl další klenot – David Beckham . Vedení Realu přineslo každý rok novou hvězdu – Figo (2000), Zidane (2001), Ronaldo (2002) a teď už i Beckham (2003). Fantazie – mužstvo snů je poskladané! Dres s číslem 23 odevzdal Beckhamovi prezident klubu Florentino Perez společně s Alfredem di Stefanem. Na prezentaci kapitána anglické reprezentace se akreditovalo neuvěřitelných 499 novinářů!!!
27. srpen 2003 Real získal už sedmý španělský superpohár. Mallorca nejprve zvítězila na svém hřišti 2:1, Madrid dominoval na stadioně Santiaga Bernabeu podstatně výrazněji – vyhrál 3:0! O góly se v zozhodujícím zápase postarali Raúl, Ronaldo a Beckham.
13. listopad 2003 Nejvyššvítězství Realu v sezóne. Hráči týmu z hlavního města Španělska na domácím trávníku rozdupali Real Valladolid 7:2! První gól si dali hosté vlastní, tři přidal Raul a po jednom Zidane, Figo a Ronaldo.
6. prosinec 2003 V mikulášském zápase zvítězil Real na horké půdě barcelonského Nou Campu 2:1. První dva góly střelili Roberto Carlos a Ronaldo, za domácí Barcu potom znižoval Patrick Kluivert.
17. březen 2004 Real neuspěl ve finále domácího poháru, kdy podlehl Zaragoze 2:3 po prodloužení. O góly bílých se postarali v 23. minutě David Beckham a v 47. minutě Roberto Carlos . Rozhodující gól zaznamenal v 111. minutě Galleti.
24. březen 2004 Real Madrid zvítězil v prvním čtvrtfinálovém zápase Ligy mistrů nad AS Monaco 4:2. V zápase, který vedl Ľuboš Micheľ skórovali za domácí Ivan Helguera, Zidane, Figo a Ronaldo – a za hostí Sebastien Squillachi a Fernando Morientes.
6. duben 2004 Konala se odveta čtvrtfinále Ligy mistrů. Tentokrát bylo úspešnější francouzské Monako , které doma zvítězilo 3:1 a postoupilo do semifinále. Real v zápase vedl po góle Raula z 36. minuty a zdálo se, že je rozhodnuté. Potom však přišli zásahy Giulyho, Morientesa a opět Giulyho a všechno bylo jinak. O postupu Francouzů rozhodl vyšší počet střelených gólů na hřišti soupeře.
25. duben 2004 Začala krize Realu v domácí ligové soutěži. Hráči Bílého baletu postupně prohráli doma s FC Barcelona 1:2, v La Coruni 2:0, doma s Mallorcou 2:3, v Murcii 2:1 a na závěr doma s Realem Sociedad San Sebastian 1:4! Takto nevydařených posledních pět ligových zápasů si opravdu historie španělského veľkoklubu nepamatuje... Real klesl v tabulce z prvního až na konečné čtvrté místo za Valenciu, Barcelonu a La Coruňu.
11. červenec 2004 Florentino Perez je opětovně zvolený za prezidenta Realu Madrid. Ve volbách bylo odevzdaných 31 007 platných hlasů. Perez dostal 94,25 procent všech hlasů, Lorenzo Sanz 4,05 % a Arturo Baldasano 1,7%.
14. srpen 2004 Real Madrid získal do svého kádru další megahvězdu – Michaela Owena z FC Liverpool!
8. prosinec 2004 Real Madrid postoupil do dalších bojů v Lize mistrů, kdy v základní B-skupině obsadil se ziskem 11 bodů druhé místo za Bayerem Leverkusen. Španělé rozhodli o svém postupu až díky vítězství 3:0 v posledním zápase na půdě AS Řím. V osmifinále se na přelomu února a března 2005 střetne Real s Juventusem Turín!
30. prosinec 2004 Trénerem Realu Madrid se stává Vanderlei Luxemburgo. Za méně jak dva roky se u týmu vyměnili postupně Carlos Queiroz, José António Camacho a Garcia Remon.
12. leden 2005 Z Realu Madrid odchází Fernando Morientes, který si to namířil do FC Liverpool
19. leden 2005 Španělský veľkoklub Real Madrid zůstal věrný tradici a opět neuspěl v domácí pohárové soutěži. Bílý balet po remíze 0:0 ve Valladolide remizoval v osmifinálové odvetě na domácím hřišti s druholigovým týmem 1:1. Zásluhou gólu na hřišti soupeře postoupil do čtvrtfinále Valladolid. Pro nového brazilského trénera Realu Vanderleia Luxemburga to byl první vážny úder. Jeho svěřenci sice od 66. minuty vedli zásluhou gólu Michaela Owena (střelil svůj jubilejní desátý gól v Reale), avšak dvanáct minut před koncem šokoval 45 000 diváků na stadioně Santiaga Bernabeu vyrovnávajícím gólem valladolidský útočník Xavi More.
Léto 2006 Po nevydařené sezóně nastaly velké změny. Z Realu Madrid odchází Luis Figo, Santiago Solari, Walter Samuel (Inter) a Michael Owen (Newcastle). Naopak Real koupil mladé vycházející hvězdy Robinha (Santos) a Júlia Baptistu a Sergia Ramose ze Sevilly.
Zima 2006 Real se posilnil o útočníka Antonia Cassana z AS Řím a pravého obránce či záložníka Cicinha ze Sao Paola. Za pár měsíců byl vyhozen Wanderlei Luxemburgo, kterého do konce sezóny nahradil Lopéz Caro.
27. únor 2006 Odstupuje prezident Florentino Peréz, kterého dočasně nahradil Fernando Martín.
27. duben 2006 Po dvou měsících rezignoval i Fernando Martín. Učinil tak vzápětí poté, co představenstvo v hlasování rozhodlo o vypsání předčasných voleb. Martín na ztrátu důvěry reagoval okamžitým odstoupením, dočasně po něm post převezme dosavadní ředitel Luis Gomez-Montejano, coby nejstarší člen předsednictva.
16. květen 2006 Za Real Madrid odehrál poslední zápas Zinedine Zidane
2. červenec 2006 Uskutečnily se volby preezidenta. Celkem odvolilo 27 998 voličů, tedy 42,9% všech oprávněných voličů. Baldasanovi dalo svůj hlas 1581 voličů (5.65%) a skončil tak na posledním místě. Lorenzo Sanz obdržel 2377 hlasů (8.49%) a přesto, že byl žhavým kandidátem skončil na 4.místě. Villar Mir se ziskem 6702 hlasů (23.94%) skončil na třetí pozici. Palacios obdržel 8098 hlasů (28.93%) a skočil velmi těsně druhý. A vítězem se stal Ramón Calderón, jemuž důvěřovalo 8344 voličů (29.81%).
7. červenec 2006 Novým trenérem se stal Fabio Capello, který přišel z Juventusu Turín, který byl namočen do úplatkářské aférya přesto že Capello vyhrál s realem madrid titul španělské ligi odchází a na jeho místo přichází Schuster
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
